Strojírenská produkce se vyznačuje tolika technickými prvky, že se v nich i samotní strojaři mají mnohdy problém komplexně zorientovat. Je známo, že toto je také obor, kterému se věnuje jen omezený zlomek odborníků a projevuje se to i v poklesu zájmu studentů a učňů o tyto obory. Jsou totiž velmi namáhavé a náročné na přesnost, trpělivost, prostorovou představivost i technické myšlení, a to každý nezvládne.

Studenti i žáci základních škol se se strojařinou seznamují zpočátku v těch nejméně náročných činnostech a znalostech. Jedny z prvních jsou vrtací nástroje a vrtačky. Vrtačku má doma téměř každý, máme tím na mysli ruční elektrickou vrtačku pro zhotovování otvorů v kovech, ve dřevě či v betonu. Ve strojírenské výrobě se však počítá s vrtačkami sloupovými a stojanovými, kde je vrtání přesnější, a také je zde možné vrtat větší průměry otvorů.

Jak vypadá takový vrták, si není obtížné představit, protože vám také zřejmě prošel tento nástroj rukama, ale existují i vrtací nástroje speciální, určené pro zahlubování hlav šroubů, tzv. záhlubníky ostatní 2216 I nástroje.

Záhlubník vytvoří otvor válcový nebo kuželový, aby přesně odpovídal tvaru hlavy šroubu, která musí být zapuštěná pod povrchem.. Šrouby jsou důležitou konstrukční součástí a ne vždy je žádoucí, aby spojovaly části zhotoveného obrobku tak, že budou vyčnívat ven, a tím pádem překážet. Zahlubování šroubů s válcovou a kuželovou hlavou se ve strojírenství využívá v běžné praxi a záhlubníky proto tvoří důležité výrobní nástroje, podobně jako vrtáky a výhrubníky či výstružníky pro zhotovování přesných otvorů pro pohyblivé části strojů a zařízení.

Záhlubníky také znají truhláři či kutilové, kteří zahlubují hlavy šroubů a vrutů při výrobě nábytku a dalších výrobků z masivního dřeva, dřevotřísky, OSB desek a podobných dřevěných konstrukčních materiálů.